Před časem jsem si, při pravidelné kontrole ve Fakultní nemocnici v Olomouci, zašel na kávu. Bylo to jen tak, abych si zpříjemnil čekání na výsledky. A objevil jsem velkou věc. Dokonce větší, než velkou věc. Krásné fotografie Aleny Skřipské, s texty Martina Nawratha.

Výstavu fotografií, Větší než velká výzva. Během těch několika desítek minut jsem prožil snad všechny pocity. Lásku, souznění, radost, smutek, pláč, smích, beznaděj, vůli, touhu. Bylo to strašně silné a myslím si, že se uvnitř mě samého něco změnilo.

Po návratu do ordinace, MUDr. Karla Cwiertky, jsem ho požádal o kontakt na primáře Dětské hematoonkologické kliniky. Bylo to ve mně tak silné, že jsem okamžitě napsal e-mail, ve kterém jsem všem zaměstnancům kliniky vyslovil svůj obdiv a zeptal se, zda jim mohu nějak pomoci? A tím to vše začalo. Za ty dva roky spolupráce jsme se spřátelili a několikrát se setkali. Formálně i neformálně. Prožili jsme společně krásné chvíle, ale i starosti a beznaděj. Několikrát jsem oddělení Dětské kliniky navštívil, zazpíval si s dětmi, povyprávěl si s nimi, dovezl jim dárky, které jsem pro ně připravil se svými partnery. Nebyl jsem na to sám, strhl jsem sebou do tohoto projektu i mého syna Filipa /fotbalový reprezentant ČR, hráč FC Midtjylland – Dánsko/.

Kdykoliv se na fotografie Aleny Skřipské podívám, prožívám pokaždé velmi silné emoce. Opravdu tak silné, že mě to vyburcuje k činům. Nejde o žádný slepý soucit, o ten malí hrdinové naší doby nestojí. Jde o velmi cennou vlastnost. Zapomínáme na ni a přitom se s ní rodíme. Jde o lidství. Fotografie mě vždy donutí zpomalit, zamyslet se, usmát se, poplakat si. Mají obrovskou sílu. Nejsou jen smutné. Hrdinové jsou na nich často velmi usměvaví, nezbední, s velkou mírou rošťáctví. Jsou jednoduše živí a berou život takový, jaký je. Krásný, ale i smutný a krutý. Kdykoliv se na fotografie podívám, najdu v nich přesně to, co v daný okamžik hledám nebo prožívám.

Fotografie mi také daly sílu a touhu udělat něco, o čem jsem dlouho jen přemýšlel. Sílu a odvahu pustit se do něčeho tak velkého a přitom tak miniaturního, čím nový projekt, www.nadetechzalezi.cz  je. Nekladu si žádné cíle, nemám žádnou metu, chci jen dělat některé věci po svém a pokusit se pro dobrou myšlenku strhnout i lidi kolem sebe.

Nyní nastal čas, abych výstavu fotografií uvedl také v Přerově a následně snad i v jiných městech po České republice. Byl jsem zrazován, že lidé nechtějí smutné fotografie a velké neštěstí. Podařilo se mi lidi kolem mě však přesvědčit, že ty fotografie nejsou smutné, ale jsou o životě. Přesně takové, jaký dokáže život být.

VĚTŠÍ NEŽ VELKÁ VÝZVA  2. 6. – 25. 6. 2016

Místo: Galerie města Přerova, Horní náměstí

Vernisáž je spojena s koncertem: Pavel Novák & Family Band(a) DĚTEM

VÝTĚŽEK Z KONCERTU BUDE PŘEDÁN V PRŮBĚHU VEČERA ZÁSTUPCŮM DĚTSKÉ KLINIKY FN V OLOMOUCI.

2. června, od 17:00_vernisáž, 19:00_akustický koncert pod širým nebem /Letní divadelní scéna „Mezi hradbami“, Horní náměstí. Za nepříznivého počasí Mervartova slavností síň přerovského zámku

 O výstavě FOTOGRAFIÍ, Větší než velká výzva

Rakovina, zvlášť rakovina dětí, je větší než jen velkou výzvou. Pro lékaře, ale nejen pro ně. Je to výzva celé společnosti. Na fotografiích zachycujících okamžiky prožité na hematoonkologickém oddělení Dětské kliniky Fakultní nemocnice Olomouc vidíme osobní a rodinné příběhy, které nepotřebují komentáře. Okamžiky krásné i těžké, Okamžiky výjimečné svou bezprostředností, v jistém slova smyslu nahotou. Bolest fyzická i bolest duše se zde mísí s nadějí i beznadějí, samotou, zoufalstvím, odhodláním, hledáním vnitřní síly, radostí z drobných krůčků a zlepšení. Do této směsi emocí přichází profesionalita, odborné znalosti a dovednosti, stejně jako empatie, snaha pomoci a víra nejrůznějšího charakteru.

Fotografie, které se toto všechno snažily zachytit, nemohou pomoci těm, které na nich vidíme. Mohou ale přizvat nás všechny ke chvíli ztišení. V něm se spojujeme jak s hrdiny shlédnutých fotografií, tak se všemi těmi, kterých se podobné příběhy týkají. Tyto příběhy poukazují na širší příběh naší doby a v tomto příběhu již každý z nás hraje svou roli. Velkou podporou tohoto projektu se stali pan prof. Vladimír Mihál, přednosta Dětské kliniky Fakultní nemocnice Olomouc a sdružení Šance.