I když ne vždy a všem. Snad jen těm, co v ně věří a nevzdávají se. Výstava fotografií Větší než velká výzva je toho jasným důkazem. Ještě před pár lety by mě nenapadlo, že se stanu součástí takového projektu, na který budou mnozí lidé, kamarádi a přátelé pyšní.  Vyslyšel jsem Větší než velkou výzvu, která mi malinko změnila život. Musím se přiznat, že nejprve mě ochromila, že jsem nebyl schopen slov, pohybu, zkrátka ničeho. Potom ve mně rozvířila strašnou touhu něco udělat. Byl to příval jakési energie, která mě opanovala, a to i když  jsem tenkrát ještě vůbec  netušil,  co udělat.  Věděl jsem však, že něco musím a hlavně že chci.

Dnes už si dovolím tvrdit, že jsem byl přijat do rodiny Šance, která pomáhá dětem a rodinám z Dětské hemato-onkologické kliniky FN v Olomouci. Samozřejmě bych sám tolik nezmohl, ale díky mnohým z Vás jsem se stal jakousi pomyslnou prodlouženou pomocnou rukou. Máme za sebou spoustu menších charitativních akcí. I když menších? Není menších akcí. Všechny jsou důležité  a mají svůj význam a sílu. Pro mě byla dnešní vernisáž v Přerově, která byla spojená s koncertem, jakýmsi vyvrcholením první kapitoly knihy, která nemá konce.  Je jen na nás všech, kolik kapitol společně napíšeme. Od rána v Přerově vládlo dusné počasí, které vystřídaly mraky a občas pár kapek. Opravdu nezbývalo než doufat a věřit. Koncertní kouzelné místo Letní divadelní scény mezi hradbami nemá totiž žádné zastřešení. Bylo velmi složité rozhodnout, jestli koncert pod širým nebem uskutečníme. Čas se však naplnil a já jsem v 16:30 musel rozhodnout. Věřil jsem, že prostě musí fungovat něco, co nás nenechá na holičkách. Kluci začali stěhovat aparaturu a já jsem se připravoval v galerii na slavnostní začátek. S mírným zpožděním nakonec  dorazili všichni, kteří účast slíbili. I to bylo znamení. Jen prof. Jindra Štreit se mi několikrát omlouval, že měl v noci se svým automobilem nehodu a nebude moci přijet. Mrzelo to všechny, ale  já jsem věděl, že pokud by to jen malinko šlo, Jindra by tam určitě byl. Důkazem jsou i sms, které od něj chodily v průběhu večera.  Jindra byl i přesto  s námi. Byl v našich myslích stejně jako mnozí další, kteří se  také nemohli osobně zúčastnit, nebo již bohužel nejsou mezi námi.

V 17:15 všechno začalo. Vedoucí Galerie města Přerova, Lada Galová, se ujala slova a potom se u mikrofonu střídali ti, bez kterých by to nešlo. Alena Skřipská /autorka fotografií/,  prof. MUDr. Vlado Mihál /primář kliniky/, Herta Mihalová /vedoucí Šance o.s./, Evička Hůlková /vrchní sestra/. Bylo až nepopsatelně   silné sledovat je a poslouchat. Nikdy bych netušil, že i pro ně bude zahájení tak emotivní a velmi  těžké. A potom jsem dostal mikrofon já a najednou se to ve mně všechno spustilo. Škubalo mi v ramenou, špatně se mi dýchalo, občas jsem musel polknout slzy, které se mi stejně hrnuly  do očí, prostě jsem to nedokázal ustát.  A proč taky. Nestydím se za to, že je ve mně ještě tolik citu. Jsem za to rád. Věděl jsem, že nejsem sám. Každého,  kdo v galerii byl,  to nenechalo klidným. Viděl jsem plakat  ženy, chlapy, mladé kluky, holky. Bylo to tak neuvěřitelně silné.

Venku zatím občas spadlo pár kapek, mraky se honily, každá předpověď hlásila něco jiného, a tak jsem je raději vůbec nečetl. Rychle jsem se přemístil z galerie na pódium a čekal jsem, jak se mi bude zpívat. Cítil jsem se unavený, slabý, bez energie, což  není pro zpívání vůbec dobré. Naštěstí ani nebyl čas, o tom moc přemýšlet. Podíval jsem se na chvíli na oblohu a přemýšlel, zda jsem byl vyslyšen s žádostí o odložení deště. Taky jsem jen tak v mysli požádal o kus síly pro dnešní koncert. A potom už vše začalo. Po prvních tónech jsem se nějak uvolnil a zjistil jsem, že mi to i zpívá. Začal jsem si koncert náramně užívat a viděl jsem, že i celá kapela Family Band(a) si to užívá se mnou, a s námi také zaplněné hlediště lidmi, kteří mi s celým projektem pomohli.

Ruce. Nová písnička, která je pilotní v celém projektu www.nadetechzalezi, je tady. Absolutní premiéra. Bez jakékoliv zkoušky s  kapelou. To byl pro mě zážitek, který si uchovám na dlouhou dobu. Samozřejmě společně s tím, jak jsem měl možnost předat NÁŠ společný šek Hertě Mihalové. Na šeku je 111.590,–Kč.  Je to první šek a díky Vám není zcela poslední. Další budou k nadaci Šance putovat postupně. Děkuji všem, kteří jste vyslyšeli Větší než velkou výzvu. Dokázali jsme společně něco, na co můžeme být právem pyšní.

A najednou jsme u konce. Nádherná láska.  Krásné a dlouhé ocenění publika, přídavek a nakonec? MORAVA. Nejoblíbenější písnička Mistra dědy Pavla a také nejoblíbenější písnička mých nejmilejších. Manželky Lenky, dcery Elišky a syna Filipa. Není jednoduché ji zazpívat, ale rozhodl jsem se, že do toho půjdu, protože si to zaslouží. A právě ta touha jim tímto vyslovit, jak moc je  potřebuji a jak je mám rád, mi to dneska oplatila. Zpívalo se mi úplně fantasticky. Prostě jsem si mohl s hlasem hrát a užívat si to. Krásný závěr. Kapela dneska podle mě opět předvedla, že je naprosto skvělá. S těmito lidmi mě to na pódiu strašně baví a užívám si to. Za to všechno chlapi a Evičko, díky!

A závěrem bych si přál, aby tuto výstavu fotografií vidělo co nejvíce lidí. Pokud budete mít možnost se do Galerie města Přerova podívat, projděte si tuto výstavu. V klidu, pomalu. Zastavte se na chvíli ve svém životě a zamyslete se. Najednou se Vám bude zdát, že problémy, které Vás mnohdy trápí, jsou malicherné maličkosti.

Projekt WWW.NADETECHZALEZI.CZ nekončí. Dnešek mi dodal opět spoustu energie a nápadů. Tak snad mě v tom nenecháte a pokud bude, tak znovu  vyslyšíte mou další „Větší než velké výzvu“. Za všechny, kteří na projektu pracujeme, Vám moc děkuji.  Máte můj obdiv a úctu.

Televize Přerov – reportáž:

Přerovská internetová TV: